Iniciativní farmářky ve Španělsku

Mezinárodním projektem REWAD vstoupila ASZ ČR ve spolupráci s naším institutem již v listopadu 2018 do spolupráce s partnery ze Španělska, Francie, České republiky, Polska a Slovinska. Jeho cílem je ulehčit ženám podnikání na venkově a zvýšit jejich zaměstnatelnost prostřednictvím podnikatelských aktivit. Projekt by jim měl usnadnit poskytování nových služeb ve venkovských oblastech (např. agroturistiku, ekologickou produkci, přímý prodej), zlepšit jejich sociální začlenění ve společnosti a zároveň podpořit hospodářský rozvoj venkova. V rámci svých podnikatelských aktivit mohou být i pokračovatelkami kulturních tradic, uchovávat tak i prostřednictvím podnikání kulturní dědictví pro další generace – jako příklad můžeme uvést výrobu a prodej regionálních folklorních výrobků, tradiční gastronomii, řemeslné výrobky, péči o původní krajinu atd.

Druhé setkání k tomuto projektu se konalo 27 – 28. května 2019 ve španělské Andalusii. Během prvního dne jednání byla jednotlivými účastníky představena současná ekonomická a sociální situace venkovských žen v jejich zemi. Bylo zjevné, že tradičně je zemědělství spojováno s muži a fyzicky náročnou prací. V současnosti ale vývoj spěje ke změně, zejména v Polsku, které zažívá intenzivní feminizaci v zemědělství a narůstající počet žen farmářek, jež se nejčastěji věnují ekologickému zemědělství a agroturistice na malých farmách do velikosti pěti hektarů. Stejně je tomu ve Slovinsku, kde se ženy zabývají zcela samostatně podnikáním v cestovním ruchu či kulinářstvím. Velkým problémem pro další rozvoj samostatného podnikání je ovšem nízká úroveň vzdělání –  50 % slovinských žen v zemědělství má pouze základní vzdělání a tedy kupříkladu nulové počítačové znalosti, což je v současné době pro rozvoj vlastní živnosti velkou přítěží. Francie a Španělsko má velké procento žen na farmách v domácnosti, kdy vykonávají souběžně práce v zemědělství a zároveň pečují o rodinu, ale za svou práci na farmě nejsou oficiálně nijak finančně odhodnoceny – zisk je většinou vykazován jen na manžela. To má pak ale samozřejmě za následek jejich velmi nízké penze, což je problém fakticky ve všech zúčastněných zemích. I to by chtěl projekt REWARD změnit a podpořit ženy v samostatné výdělečné činnosti na venkově. Přitom studie ukazují, že mnohé z nich jsou často lepšími investorkami a rovněž bývají mnohem podnikavější než jejich protějšky.

Inspirující farmářky

Druhý den byl věnován praktickému příkladu úspěšné ženy podnikatelky na venkově, která zároveň pečuje o kulturní odkaz svého regionu. Navštívili jsme multifunkční statek vlastněný a řízený dokonce třemi ženami – sestrami a jejich rodinami. Původní počátky podnikání se datují do roku 1948, kdy rodina začala provozovat restauraci u přilehlé dálnice. Samotná farma v regionu jihošpanělského města Jaén má celkovou výměru 300 ha a byla založena v roce 1987. Od počátku devadesátých let se specializuje na chov býků toros bravos pro španělskou koridu.

Sestry mají také samostatné podnikatelské činnosti, které doplňují jejich hlavní směr podnikání. Zaměřují se i na cestovní ruch – pořádají pro zájemce o chované býky exkurze v džípech po rozsáhlé farmě s následným pohoštěním, dále mají restauraci a hotel, které jsou u přilehlé frekventované silnice. V celém podniku zaměstnávají 25 až 30 lidí dle sezony a zdejší restaurace je natolik vyhlášená, že gurmeti i ze vzdálených měst přijíždějí za kulinářským zážitkem a vyhlášenou kuchyní. V nabídce je samozřejmě hovězí maso chovaného skotu v mnoha podobách a vzhledem k způsobu výkrmu v přírodních podmínkách dosahují všechny masné produkty špičkové kvality. Maso je v bio kvalitě, jelikož zvířata jsou chována zcela přirozeně a tradičně, jak tomu bylo po staletí.

Tato část Španělska je oproti severu země velmi suchá. Některé nejjižnější oblasti už mají dokonce tropické klima, jak nám řekl náš španělský kolega, je to důsledek celosvětové změny klimatu. Zde už přecházejí na pěstování avokáda, které je mezinárodním spotřebitelským hitem, a proto velmi výnosným druhem podnikání. Vždyť v Jižní Americe už dokonce drogové kartely přecházejí z pěstování opia na avokádo. Ale ve Španělsku je to stále jen okrajová záležitost – v tomto regionu od obzoru k obzoru olivová stromořadí kopírují vlnitý terén až za horizont. Půda je tmavě rudá a mnoho dalších možností pro rostlinou produkci neposkytuje, olivám se zde ale daří naprosto skvěle. Dvě třetiny španělské produkce pochází právě z této oblasti, což je asi čtvrtina celkové evropské produkce. V poslední době však zdejší pěstitele znepokojují hlášení o šíření bakteriální infekce olivovníků z Itálie, která devastuje rozsáhlé olivové plochy a neexistuje proti ní účinná obrana, pouze vykácení. Vedle olivovníků bakterie Xylella festidiosa napadá i citrusy a hrozny.

Znáte pojem dehesa?

Farma Orellana Perdiz chovající býky má jinou krajinnou strukturu. Její ráz popisuje jedno slovo známé lesním hospodářům a ekologům – dehesa. Je to stovky let používaný výraz pro jihozápadní krajinu Pyrenejského poloostrova, která se podobá savaně řídce osázené dubovými stromy (obvykle korkovými duby), a jež zajišťuje volnou pastvu pro dobytek, ovce, kozy, žaludy pro prasata, jakož i příjmy z pěstovaných stromů – především z přírodního korku. Někdy se pěstují mezi stromy i suchu odolné obilniny. Jen pro zajímavost uloupla majitelka z korkového dubu kůru o tloušťce jednoho centimetru – trvá to celých deset let, než kůra naroste o takový malý kousek a deset let je i pravidelná doba, kdy se korek sklízí.

Dobře vedené a obhospodařované dehesy jsou vynikajícím modelem agrolesnického způsobu hospodaření, je to integrovaný systém využití půdy a pastvy dobytka, který je přínosem jak pro životní prostředí, tak pro zvýšení kvality potravin. V těchto přirozených podmínkách splňuje živočišná produkce požadavky biokvality i welfare zvířat a zároveň hospodaření zajišťuje stabilní příjmy pro farmáře.

Toros bravos – jejich osudem je korida

Farma Orellana Perdiz zaměřená na chov speciálního plemene toros bravos využívá 100 hektarů půdy pro stádo, v němž jsou jen krávy s telaty a jeden býk. Dalších 200 ha je vyčleněno pouze pro býky určené na koridu, kdy na jednoho připadá komfortních 2,5 ha pastviny. Krávy s telaty vede jeden býk, přírůstek je 50 – 60 telat ročně. Telata se rodí bez lidské pomoci, do dvaceti dnů je musí farmář registrovat do databáze. Samotní býci určení pro koridu žijí v menších stádech odděleně, dostávají speciální vysokoproteinové příkrmy pro lepší osvalení, i napájení jim umísťují dále od krmiva, aby měli pohyb a netloustli. Pro koridu je ideální věk čtyři až pět let a hmotnost 400 – 500 kg, v šesti letech už je býk pro zápasy starý, jak nám řekla chovatelka. I býci mají svého vůdce stáda, ale je jím býk jiného plemene, který má hnědobílou barvu, delší rohy a je znatelně větší, někdy má tento vůdce stáda až 900 kilogramů – však také musí mít v takové společnosti pořádnou autoritu!

Dozvěděli jsme se, že představa, že býky vyprovokuje v aréně červená barva, je jen mýtus, býci jsou barvoslepí a červená je jen zajímavější pro diváky. Mnohými lidmi je korida vnímána jako kruté nesmyslné týrání zvířat. Je pravda, že smrt býka je často bolestivá, umírání trvá dlouho a slouží jen pro lidskou zábavu. Tato lidová zábava je ale zakořeněná hluboko ve španělské kultuře a jen těžko ji někdo zruší, s tím už bohužel nic neuděláme. Když ale srovnáme podmínky milionů zvířat chovaných na maso v často stísněných podmínkách, bez možnosti otočit se, vidět slunce, nebo se volně proběhnout a najít si potravu, je dosti diskutabilní čí život je lepší – zda býků, či zvířat z velkochovů.

Farma má také menší rostlinnou produkci ovsa a sena pro vlastní potřebu. Prostřednictvím těchto různých podnikatelských aktivit udržují španělské farmářky kulturní dědictví svého regionu – chov býků umožňuje zachování dehesy jako kulturního dědictví regionu, stejně tak pomáhají udržovat tradici koridy, která je oblíbená v celém Španělsku, ať už na ni máme názor jakýkoliv.